Rss

Archives for : sluneční soustava

Na čem pracujeme: Jak rotují kometární meteoroidy?

26-meteoroidy-capek   Každý den dopadnou na zem desítku tun materiálu z kosmu. Drtivá většina z těchto tělísek zůstává astronomy neodhalena, tělíska větší pak vyvolávají známé meteory – průletové jasnění, při němž se původní tělísko vypaří. Jasnějším meteorům se říká bolidy a jen ta nejjasnější a největší tělesa mají šanci proniknout vzdušným obalem a dostat se tak k přímému výzkumu z rukou vědců. Hlavním zdrojem pro prachová zrna (meteoroidy) jsou komety, z nichž se uvolňují při sublimaci povrchového ledu. Davida Čapka z AsÚ zajímalo, jakým způsobem větší prachová zrna, která by v zemské atmosféře vyvolala jasné bolidy, po opuštění komety rotují.

Continue Reading >>

Další data sondy Voyager 1 z mezihvězdného prostředí

001 Voy   Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data, která v současnosti formují vznik nové vědní disciplíny. Voyager 1 se vydal na svou předlouhou pouť vesmírem 5. srpna 1977, a to paradoxně o 16 dní později než jeho sesterská sonda Voyager 2. Proto dvojka drží světový rekord nejdelší nepřetržitě probíhající kosmické mise. Voyager 1 se v současné době nachází více než 130 astronomických jednotek od Země (díky poloze naší planety má v tuto roční dobu blíž ke Slunci) a vzdaluje se od nás rychlostí 61 000 km/h. Jeho slabý signál cestuje přes 17 hodin, než jej zachytí některá ze stanic sítě DSN. Každý rok urazí přes 520 milionů kilometrů (relativně ke Slunci).

12. září 2013 oznámila agentura NASA, že se sonda dostala do oblasti heliopauzy a od 25. 8. 2012 se už pohybuje (rovněž jako první umělá sonda) v mezihvězdném prostředí. Sedmého července letošního roku následovala další zajímavá zpráva: sonda prokazatelně a opakovaně zaznamenala sérii rázových vln oblaku hvězdného plazmatu. Jedná se o jednu z forem sluneční činnosti, při níž je z koróny vyvrženo velké množství žhavých plynů v sérii rázových vln. Ty tvoří oblaka silně zmagnetizovaného materiálu šířícího se od slunečního povrchu do mezihvězdného prostoru.

Continue Reading >>

New Horizons se dnes probouzí z poslední hibernace

002_sc-illus2b2Po symbolických 99 dnech se z hibernace probouzí sonda, která jako první těsně mine nejvzdálenější a tajemné těleso patřící až do roku 2006 mezi plnoprávné planetární členy.

Poslední hibernace sondy končí dnes ve 21:00 SEČ. Po dalších 90 minutách odešle sonda Zemi hlášení o vstupu do aktivního režimu. Tento signál bude rychlostí světla cestovat k naší planetě další čtyři hodiny a nacelých dvacet pět minut. Potvrzení proto očekáváme až v neděli ve 03:30 SEČ. V tu dobu bude sonda 4,6 miliard kilometrů od nás a pouhých 260,7 milionů km od systému Pluto – to je méně než 2 au.

Hlavní komunikační 2,1m anténa začne ihned po probuzení vysílat potřebné informace správným směrem. Jedním z posledních úkonů před hibernací je totiž přesměrování paraboly do směru, ve kterém se bude Země nacházet v době probuzení sondy. Proto nebude zapotřebí žádných krátkých korekčních zážehů.

Continue Reading >>

Přívětivý Saturn zárukou spokojeného života na Zemi

1416837677CUT   Kdyby Saturn se svými divukrásnými prstenci neobíhal Slunce na tak poklidné oběžné dráze, měla by to Země a její obyvatelé mnohem svízelnější.

   Sluneční soustava je velice poklidným a udržovaným místem k životu, alespoň ve srovnání s některými jinými hvězdnými systémy. Naše planety spořádaně obíhají po víceméně kruhových oběžných drahách a jakžtakž se drží v jedné rovině. Hotová idylka. V čem to ale vězí, že je Sluneční soustava se všemi těmi planetami právě taková?

Continue Reading >>

Kometa 67P z 20.11.2014

Montáž čtyř snímků zařízení NAVCAM z 20.11.2014 a vzdálenosti 30,5 km. Rzlišení původních snímků je 2.59 m/pixel (jedna strana snímku 1024 x 1024 má 2.66 km).
zdroj: http://blogs.esa.int/rosetta/

Continue Reading >>

Jupiterovo “oko”

 hs-2014-31-b-small_web   Zajímavý úlovek se pofařil astronomům 21.4.2014 v době, kdy kosmický teleskop Hubble sledoval změny v gigantické bouři – jupiterově rudé skvrně. V průběhu jedné z expozic se joviánský měsíc Ganymedes objevil nad skvrnou. Snímek ve skutečných barvách byl pořízený zařízením Wide Field Camera 3.

    Image Credit: NASA, ESA, and A. Simon (Goddard Space Flight Center)
Acknowledgment: C. Go and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)

Continue Reading >>

Hledání modulu Philae

 ESA_Rosetta_Philae_CONSERT_landingsiteestimate (1)    Není lehké prohledávat ze vzdálenosti 20 – 30 km těleso tak členité, jakým je kometa 67P. Týmy odborníků se už skoro týden snaží najít oblast, kde teď spící Philae odpočívá. Ale modul se bohužel ukryl do oblasti plné skal a převisů, kam denní světlo dopadne jen na pár desítek minut kometárního dne, proto je i po takové době vizuální pátrání neúspěšné.

   Tam kde se nemůžeme spolehnout na světlo, můžou pomoci rádiové vlny. Konkrétně jeden z experimentů s názvem CONSERT. Mezi ostatními je výjimečný tím, že jde o dvojici přístrojů – jeden na mateřské sondě a druhý na modulu, a pokud má splnit vědecká očekávání, je potřeba jejich vzájemné spolupráce.

Continue Reading >>

Mise Rosetta týden poté

Instruments-Sesame   Už je tomu více než týden, co se oddělil Philae od mateřské sondy, a poprvé v dějinách nepilotované kosmonautiky se vydal pomalým tempem vstříc kometárnímu povrchu. Měkké přistání sice nedopadlo úplně podle představ pozemní obsluhy, nicméně jde i přesto o počin historický.

Celý článek: http://www.osel.cz/

Continue Reading >>

Pokusy o vrtání do povrchu komety Čurjumov-Gerasimenko

Experiment SD2 (Sampling, Drilling and Distribution) byl posledním palubním zařízením uvedeným do činnosti v době, kdy měl Philae ještě dostatek energie, aby prováděl vědecká měření. Ač jsou výsledky doposud velmi nejednoznačné, přinášíme vám je v dnešním článku, neboť jak SD2, tak s ním bezprostředně provázaná zařízení COSAC a Ptolemy patří snad k nejpozoruhodnějším experimentům na palubě landeru.

SD2-COSAC-PTOLEMY

   A možná se nám podaří osvětlit vlnu dohadů a spekulací, které počínaje úterním podvečerem zaplavila web a sociální sítě, a netýkala se ničeho menšího než prezence organických molekul, jež údajně Philae detekoval. Jak dnes zjistíme, zatím i to není tak úplně jasné, a odborníci jednotlivých týmů jsou velmi opatrní. Není se čemu divit…

Architektura SD2

Vrtná minisouprava byla vyvinuta pro mechanický odběr vzorků povrchových vrstev až do hloubky 23 centimetrů a jejich dopravení do útrob modulu k dalším podrobným analýzám zařízení COSAC a Ptolemy. Ty zkoumají geochemické vlastnosti komety a hledají organické molekuly. Dalším zařízením spolupracujícím s SD2 je mikrokamerový systém CIVA, který má materiál snímkovat za účelem zkoumání textury, složení a albeda nasbíraných vzorků.

Mechanickou část SD2 tvoří pouzdro z uhlíkových vláken, vrták a otočná kruhová ploška. V pracovním režimu stačí na pohon celé soupravy 10 wattů. Po proniknutí vrtáku pod povrch komety se vysune pouzdro na vzorky do kterého se dostane zkoumaný materiál. Vrták se poté vrátí do původní pozice, a obsah pouzdra je vytlačen do některé z šestadvaceti mikrokomor po obvodu kruhové plošky (viz následující obrázek). Poté se calá kruhová ploška pootočí tak, aby se daná mikrokomora se vzorkem dostala k senzorům zařízení uvnitř modulu.

Oněch 26 mikrokomor tvoří vlastně jakési miniaturní pece, kde je vzorek zahřát na vysoké teploty. 10 komor je vyhrazeno pro střední teploty 180°C, dalších 16 komor je schopno zahřát materiál až na 800°C. Při rozdílných teplotách dochází k uvolňování různých druhů plynů, to následně zpřesní celkovou analýzu.

Continue Reading >>

Čeljabinský meteorit zřejmě vyloučil původ asteroidu, který stál za vyhubením dinosaurů

rsz_chelyabinskm    Málokdy jsou aktéři dvou jevů z různých dob takto celosvětově známí i mezi laickou veřejností. Na jedné straně jde asteroid, který zřejmě svým dopadem připravil podmínky pro dominanci lidské rasy a na straně druhé relativně nedávná událost, která šokovala celý svět. Dlouhotrvající debaty o tom co přesně bylo zdrojem obřího impaktu, který před 65 miliony let zapříčinil vyhynutí dinosaurů teď na nějakou dobu rozpačitě utichly. Může za to práce publikovaná před nedávnem v periodiku Icarus a jejímž tématem je výzkum zbytků slavného meteoritu Čeljabinsk, který se rozpadl v ůnoru 2013 nad Ruskem. 

Continue Reading >>