Rss

Archives for : DSO

Žhavé modré hvězdy v Messier 47

eso1441a small   Tento působivý snímek hvězdokupy M 47 byl pořízen na observatoři ESO/La Silla pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 metru, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager). Této mladé otevřené hvězdokupě dominují zářivě jasné modré hvězdy, v kontrastu s nimi zde však také nalezneme několik rudých obrů.

Hvězdokupa M 47 (Messier 47) se nachází asi 1 600 světelných let od nás a na obloze ji najdete v souhvězdí Lodní záď (Puppis, zadní část bývalého rozsáhlého souhvězdí Loď Argo). Poprvé byl tento objekt zdokumentován kolem roku 1664 a povšiml si ho Italský astronom Giovanni Battista Hodierna. Později hvězdokupu nezávisle objevil Charles Messier, který o starším pozorování Hodeirny neměl ani tušení.

Continue Reading >>

Eta Carinae – skutečná Miss Universe

a-dying-star-eta-carinae-spews-gas-nasa   V polovině 19. století explodoval obří hvězdný binární systém Eta Carinae a do okolí vyvrhl hmotu odpovídající deseti Sluncí. Na nějakou dobu z toho byla druhá nejjasnější hvězda noční oblohy. Snímkování od roku 1995 ukazuje, jak útvar roste.

Kosmický teleskop sleduje tento zajímavý útvar už skoro dvacet let. Dvojice astronomů nedávno uveřejnila krátkou časosběrnou animaci hvězdného systému, jak jej zachytil HST v letech 1995, 2001 a 2008. Jeden z nich – Philippe Henarejos už v minulosti publikoval ve francouzském časopisu Ciel et espace (Nebe a vesmír) několik článků na téma Eta Carinae.

Continue Reading >>

150 let od pořízení prvního spektra planetární mlhoviny

rsz_cats_eye_ngc6543_480px   29. srpna oslavíme 150 let od pořízení prvního spektra planetární mlhoviny. Tehdy poprvé Sir William Huggins podrobil přicházející světlo kosmického objektu rozboru v novém přístroji, který sám nazýval “hvězdný spektroskop”. Pro astronomii to byl stejně přelomový moment, jako když Galileo poprvé zaměřil svůj teleskop směrem k jupiterovským měsícům.

Continue Reading >>

Úžasný svět vznikajících hvězd

rsz_eso4res   Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO a kamery WFI (Wide Field Imager), které pracují na observatoři La Silla v Chile. Zachycuje pozoruhodné oblasti s probíhajícím vznikem hvězd, které jsou pozorovatelné v Mléčné dráze na jižní polokouli. Levé části snímku dominuje hvězdokupa NGC 3603 ležící 20 tisíc světelných let od nás ve spirálním rameni Galaxie, které se na obloze promítá do souhvězdí Kýlu a Střelce (Carina-Sagittarius). Vpravo pak vidíme seskupení zářících oblaků plynu známé jako NGC 3576, které je od nás vzdáleno jen asi 10 tisíc světelných let.

Continue Reading >>

Mravenci ve vesmíru

rsz_heic0101a   Proč tento mravenec nevypadá jako velká koule? Planetární mlhovina Mz3 byla odvržena hvězdou podobnou našemu Slunci, které je jistě kulaté. Proč pak ale plyn, který proudí pryč vytváří mlhovinu ve tvaru mravence, která zcela zřetelně kulatá není? Mezi příčinami by mohla být tisíc kilometrů za sekundu vysoká rychlost vyvrhovaného plynu, světelný rok dlouhý útvar a magnetismus hvězdy, která je vidět nahoře ve středu mlhoviny. Jednou možnou odpovědí je, že Mz3 skrývá další slabší hvězdu, která obíhá blízko jasné hvězdy. Konkurenční hypotéza tvrdí, plyn je usměrňován vlastním otáčením hvězdy a jejím magnetickým polem. Jelikož se centrální hvězda podobá našemu vlastnímu Slunci, tak astronomové doufají, že lepší pochopení historie tohoto obřího kosmického mravence umožní nahlédnout do pravděpodobné budoucnosti našeho vlastního Slunce a Země.

Continue Reading >>

Život a smrt hvězdných sourozenců

rsz_eso1422athumb   Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.

Continue Reading >>

Kosmický detektor AKARI mapoval zmrzlé oblasti kosmu

rsz_3-astronomersm   Astronomové z projektu Open University vytvořili pomocí pozorovacího programu kosmického detektoru AKARI první mapu ledového materiálu v místech tvorby hvězd ve velkém měřítku. Na rozdíl od předchozích konvenčních hypotéz o výskytu vody ve vesmíru našli led i v oblastech s malým množstvím prachu a plynu. Vedoucí studie, doktorka Helen Fraserová, přednesla výsledky na konferenci National Astronomy Meeting v Portsmouthu.

Continue Reading >>

Ou4: Mlhovina Obří kalmar

rsz_ou4_colourreduced_corradi   Tato velice slabá mlhovina je tajemné, záhadné zjevení, které se podobá kalmarovi, ale na pozemské obloze je velmi velká. Mozaika snímků složená z úzkopásmových dat z 2,5 m dalekohledu Isaac Newton zabírá v souhvězdí Kefeus asi 2,5 úplňku. Tuto pozoruhodnou mlhovinu bipolárního tvaru s emisí konzistentní s planetární mlhovinou, což je plynný obal kolem umírající Slunci podobné hvězdy, nedávno objevil francouzský astrofotograf Nicolas Outters, ovšem skutečná vzdálenost a rozměr této mlhoviny nejsou známy.

Continue Reading >>

Mlhovina Kočičí oko na novém snímku HST

rsz_64883main_image_feature_211_jw4    Na novém detailním snímku kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) Hubbleova teleskopu obzvláště vyniká krása mlhoviny Kočičí oko. Jasně patrná je struktura více než jedenácti prstencových oblastí – jakýchsi soustředných vrstev vyvrženého materiálu kolem centrální hvězdy. Každá z těchto vrstev je sférickou “bublinou” reflexního materiálu na temném pozadí vesmíru.  Výsledky pozorování dokládají, že centrální hvězda odhazovala masivní vrstvy povrchového materiálu v intervalech 1 500 let.

Continue Reading >>

U Stěny v Labuti

rsz_rescygnuswallmp950    Výrazný emisní hřeben, který je vidět na tomto svěžím zákoutí, je znám jako Stěna v Labuti. Je součástí větší emisní mlhoviny podle dobře známého tvaru zvaného mlhovina Severní Amerika a podél obrysu hřebenu, který naznačuje západní pobřeží Mexika, měří asi 10 světelných let. Obrázek vznikl na základě podrobných dat, které mapují emise atomů síry, vodíku a kyslíku do červené, zelené a modré barvy. Ve výsledku je tak zvýrazněná jasná ionizační fronta v siluetě s jemnými podrobnostmi tmavých, prachových forem.

Continue Reading >>