Archives for : Aktuality
Měsíc je vidět v druhé polovině noci a ráno. Se soumrakem jsou nízko na jihozápadě Venuše a Merkur, kousek výše je večer Mars. Po osmé už můžeme vyhlížet také Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nižší. Pozorujeme okem viditelnou večerní kometu Lovejoy. Dragon úspěšně odstartoval k ISS.
Další relativně blízký průlet asteroidu nás čeká 26. ledna. 2004 BL86 mine Zemi ve vzdálenosti 1,2 milionů km. Jeho velikost se odhaduje na 400 – 1000 metrů (přibližně 20 – 50x větší než Čeljabinský meteorit). Objeven byl 30.1. 2004 v rámci programu LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research). Pozorovat jej bude například observatoř Goldstone v Mohavské poušti. Vy můžete sledovat průlet živě v rámci projektu Virtual Telescope.
Měsíc je po úplňku. Nízko na jihozápadě zvečera Venuši doplní Merkur, večer je vidět taky Mars. Po osmé večer už vychází Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nižší. Máme tu okem viditelnou večerní kometu Lovejoy. Poletí Dragon k ISS? Přistane první stupeň rakety na mořské plošině?
Radiometrické datování zirkonu z vrstev dekkánských trapů ukazuje, že chicxulubský meteorit dopadl 250 tisíc let po spuštění nezměrných výlevů lávy, které pak trvaly ještě dalších 500 tisíc let. A to byl konec neptačích dinosaurů.
Na konci křídy se něco stalo. Ve víru ohromné katastrofy skončil geologický věk a spolu s ním zmizelo ze scény 75 procent všech tehdejších druhů. Jak ale čtenáři OSLA jistě vědí, mechanismus tohoto i starších masových vymírání v historii pozemského života stále zůstává záhadou. Pokud jde o vymírání na konci křídy, svou roli nepochybně sehrál děsivý chicxulubský meteorit, který se srazil se Zemí v oblasti dnešního Yucatánu. Byla to ale jediná příčina vyhynutí tří čtvrtin pozemských druhů?
Detektory v rentgenovém oboru na oběžných drahách tvoří důležitou oporu našeho vesmírného výzkumu. To, že se zprávy o nich v posledních týdnech neobjevují na titulních stránkách médií, neznamená, že by nebylo o čem psát. Právě naopak.
Jelikož atmosféra pohlcuje rentgenové záření už ve výškách 60 km nad hladinou moře, skutečný rozvoj tohoto podoboru astronomie začal až s nástupem kosmických teleskopů. Jedním z nich je doslovný rekordman – čtyřtunový XMM-Newton Evropské kosmické agentury se dostal na excentrickou oběžnou dráhu kolem Země v prosinci 1999. Od té doby provedl řadu zajímavých pozorování od objektů naší sluneční soustavy až po ten nejvzdálenější vesmír. Jedno z jeho posledních pozorování je obzvláště zajímavé a týká se prapodivné trpasličí galaxie.
Každý den dopadnou na zem desítku tun materiálu z kosmu. Drtivá většina z těchto tělísek zůstává astronomy neodhalena, tělíska větší pak vyvolávají známé meteory – průletové jasnění, při němž se původní tělísko vypaří. Jasnějším meteorům se říká bolidy a jen ta nejjasnější a největší tělesa mají šanci proniknout vzdušným obalem a dostat se tak k přímému výzkumu z rukou vědců. Hlavním zdrojem pro prachová zrna (meteoroidy) jsou komety, z nichž se uvolňují při sublimaci povrchového ledu. Davida Čapka z AsÚ zajímalo, jakým způsobem větší prachová zrna, která by v zemské atmosféře vyvolala jasné bolidy, po opuštění komety rotují.
V době potvrzení objevu 9.12. dosahovala její jasnost 14. magnitudy. Poslední prosincový týden se její jasnost zvýšila o tři magnitudy. To z ní dělá druhou nejjasnější letošní supernovu, kterou už můžeme pozorovat i dalekohledy o průměru 20 cm a větším.
Objevena byla v rámci automatizovaného programu prohlídky oblohy za účelem hledání supernov ASAS-SN (Automated Sky Survey for SuperNovae, v angličtině je výslovnost podobná expresivnímu výrazu assassin – volně přeloženo jako “zabiják”). Pozorování v rámci tohoto projektu můžou detekovat supernovu sedmnácté magnitudy (10 000x slabší než zachytí lidský zrak). Jeho základní dva nástroje v současné době tvoří soustava čtyř 14cm teleskopů s názvem “Brutus” na observatoři Haleakala (na havajském ostrově Maui), a pár 14cm teleskopů “Cassus” na chillské observatoři Cerro Tololo, takže pokrývají každou noc jak severní tak jižní oblohu.