Archives for : Aktuality
Měsíc je vidět v druhé polovině noci a ráno. Se soumrakem jsou nízko na jihozápadě Venuše a Merkur, kousek výše je večer Mars. Po osmé už můžeme vyhlížet také Jupiter. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nižší. Pozorujeme okem viditelnou večerní kometu Lovejoy. Dragon úspěšně odstartoval k ISS.
Další relativně blízký průlet asteroidu nás čeká 26. ledna. 2004 BL86 mine Zemi ve vzdálenosti 1,2 milionů km. Jeho velikost se odhaduje na 400 – 1000 metrů (přibližně 20 – 50x větší než Čeljabinský meteorit). Objeven byl 30.1. 2004 v rámci programu LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research). Pozorovat jej bude například observatoř Goldstone v Mohavské poušti. Vy můžete sledovat průlet živě v rámci projektu Virtual Telescope.
Radiometrické datování zirkonu z vrstev dekkánských trapů ukazuje, že chicxulubský meteorit dopadl 250 tisíc let po spuštění nezměrných výlevů lávy, které pak trvaly ještě dalších 500 tisíc let. A to byl konec neptačích dinosaurů.
Na konci křídy se něco stalo. Ve víru ohromné katastrofy skončil geologický věk a spolu s ním zmizelo ze scény 75 procent všech tehdejších druhů. Jak ale čtenáři OSLA jistě vědí, mechanismus tohoto i starších masových vymírání v historii pozemského života stále zůstává záhadou. Pokud jde o vymírání na konci křídy, svou roli nepochybně sehrál děsivý chicxulubský meteorit, který se srazil se Zemí v oblasti dnešního Yucatánu. Byla to ale jediná příčina vyhynutí tří čtvrtin pozemských druhů?
Detektory v rentgenovém oboru na oběžných drahách tvoří důležitou oporu našeho vesmírného výzkumu. To, že se zprávy o nich v posledních týdnech neobjevují na titulních stránkách médií, neznamená, že by nebylo o čem psát. Právě naopak.
Jelikož atmosféra pohlcuje rentgenové záření už ve výškách 60 km nad hladinou moře, skutečný rozvoj tohoto podoboru astronomie začal až s nástupem kosmických teleskopů. Jedním z nich je doslovný rekordman – čtyřtunový XMM-Newton Evropské kosmické agentury se dostal na excentrickou oběžnou dráhu kolem Země v prosinci 1999. Od té doby provedl řadu zajímavých pozorování od objektů naší sluneční soustavy až po ten nejvzdálenější vesmír. Jedno z jeho posledních pozorování je obzvláště zajímavé a týká se prapodivné trpasličí galaxie.
Každý den dopadnou na zem desítku tun materiálu z kosmu. Drtivá většina z těchto tělísek zůstává astronomy neodhalena, tělíska větší pak vyvolávají známé meteory – průletové jasnění, při němž se původní tělísko vypaří. Jasnějším meteorům se říká bolidy a jen ta nejjasnější a největší tělesa mají šanci proniknout vzdušným obalem a dostat se tak k přímému výzkumu z rukou vědců. Hlavním zdrojem pro prachová zrna (meteoroidy) jsou komety, z nichž se uvolňují při sublimaci povrchového ledu. Davida Čapka z AsÚ zajímalo, jakým způsobem větší prachová zrna, která by v zemské atmosféře vyvolala jasné bolidy, po opuštění komety rotují.
V době potvrzení objevu 9.12. dosahovala její jasnost 14. magnitudy. Poslední prosincový týden se její jasnost zvýšila o tři magnitudy. To z ní dělá druhou nejjasnější letošní supernovu, kterou už můžeme pozorovat i dalekohledy o průměru 20 cm a větším.
Objevena byla v rámci automatizovaného programu prohlídky oblohy za účelem hledání supernov ASAS-SN (Automated Sky Survey for SuperNovae, v angličtině je výslovnost podobná expresivnímu výrazu assassin – volně přeloženo jako “zabiják”). Pozorování v rámci tohoto projektu můžou detekovat supernovu sedmnácté magnitudy (10 000x slabší než zachytí lidský zrak). Jeho základní dva nástroje v současné době tvoří soustava čtyř 14cm teleskopů s názvem “Brutus” na observatoři Haleakala (na havajském ostrově Maui), a pár 14cm teleskopů “Cassus” na chillské observatoři Cerro Tololo, takže pokrývají každou noc jak severní tak jižní oblohu.