Rss

Meteorit na konci křídy zasáhl Zemi uprostřed intenzivního soptění

Met01 small   Radiometrické datování zirkonu z vrstev dekkánských trapů ukazuje, že chicxulubský meteorit dopadl 250 tisíc let po spuštění nezměrných výlevů lávy, které pak trvaly ještě dalších 500 tisíc let. A to byl konec neptačích dinosaurů.

Na konci křídy se něco stalo. Ve víru ohromné katastrofy skončil geologický věk a spolu s ním zmizelo ze scény 75 procent všech tehdejších druhů. Jak ale čtenáři OSLA jistě vědí, mechanismus tohoto i starších masových vymírání v historii pozemského života stále zůstává záhadou. Pokud jde o vymírání na konci křídy, svou roli nepochybně sehrál děsivý chicxulubský meteorit, který se srazil se Zemí v oblasti dnešního Yucatánu. Byla to ale jediná příčina vyhynutí tří čtvrtin pozemských druhů?

Postupně se ukazuje, že katastrofu na konci křídy významně ovlivnilo i ohromují soptění v indickém Dekkánu a přilehlých krajích. V nedávném článku pro časopis Science to potvrzuje Blair Schoene z Princetonu a jeho kolegové, mezi nimiž nelze přehlédnout dlouholetou propagátorku zničujícího vlivu soptění v Dekkánu na konec křídy Gertu Keller, taktéž z Princetonu. Badatelé pečlivě datovali horniny z dekkánských trapů, ohromujících výlevů lávy z té doby, které původně pokrývaly s mocností až několik tisíc metrů území o rozloze 1,5 miliónů kilometrů čtverečních. Zjistili, že se dekkánské erupce rozjely zhruba 250 tisíc let před dopadem chicxulubského meteoritu a pokračovaly ještě 500 tisíc let po něm.

V roce 2013 podnikl tým expedici do oblasti dekkánských trapů, východně od Bombaje. Dva týdny tam sbírali vzorky hornin, přičemž je zajímaly hlavně ty s obsahem zirkonu (křemičitanu zirkoničitého), tedy minerálu, který se utvořil ve vyvřelé lávě. Takové zirkony obsahují uran a lze je využít jako docela přesné geologické hodinky k určení stáří hornin. Vědci sebrali přes 50 různých vzorků v oblasti největšího soptění a sehnali i klíčové vzorky ze dna i z vrchu dekkánských vrstev.

Met02

Malý kousek ohromných dekkánských trapů. Kredit: Baajhan, Wikimedia Commons.

Schoene a spol. získané vzorky analyzovali nezávisle na sobě v laboratořích Princetonu a MIT, aby si tak ověřili výsledky. V obou laboratořích rozemleli horniny a vytáhli z nich milimetrová zrnka zirkonu. Jejich věk a s ním i věk celé horniny pak určili radiometrickým datováním se systémem uran-olovo (U-Pb). Ukázalo se, že hlavní výlevy lávy dekkánských trapů trvaly 750 tisíc let a že po 250 tisících letech od jejich začátku do Země udeřil osudový chicxulubský meteorit.

Vše nasvědčuje tomu, že se na konci křídy intenzivně projevil dopad meteoritu a rozsáhlé soptění určitě nezůstalo po zadu. Mechanismu tehdejšího masového vymírání sice stále ještě příliš nerozumíme, už ale je na čem stavět. Schoene a jeho kolegové mohou sehnat víc vzorků a detailněji si rozpitvat sled událostí na přelomu křídy a druhohor. Časem snad vyjde najevo, jestli byl zcela rozhodující chicxulubský meteorit, jestli hrálo stěžejní roli dekkánské soptění anebo jestli se tyto dvě katastrofy třeba nešťastnou souhrou okolností sešly v totálně zničujícím guláši.

zdroj: http://www.osel.cz/

Comments are closed.