Rss

Radiační pásy kolem Země mají o tajemství méně

belts-plasmapause_1   Dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají typickou americkou koblihu, se nazývají van Allenovy radiační pásy. Slovo radiační se v jejich názvu objevuje proto, že obsahují velké množství nabitých částic. Družice Van Allen Probes, dříve nazývané RBSP, vypuštěné v srpnu 2012, se nyní postaraly o další zajímavý objev v této málo prozkoumané lokalitě. Z jejich měření vyšlo najevo, že kolem pásů je téměř neproniknutelná bariéra. Samozřejmě je neproniknutelná pouze pro subatomární částice. Brání například silně nabitým elektronům aby dosáhly naší planety.

Množství nabitých částic v pásech samozřejmě kolísá – hlavně v závislosti na aktivitě Slunce, které do svého okolí neustále vyvrhuje nové a nové částice. Van Allen Probes nyní přinesly objev, který se poprvé objevil na konci listopadu v prestižním časopisu Nature. „Tato bariéra pro superrychlé elektrony je pozoruhodnou součástí těchto pásů,“ říká Dan Baker, vědec z University od Colorado v Boulderu, který je hlavním autorem nové studie. „Poprvé v historii jsme schopní sledovat tyto jevy, protože nikdy dříve jsme neměli tak citlivé snímače pro vysokoenergetické elektrony,“ dodává.

Pochopení toho, co formuje tvar radiačních pásů a co může ovlivnit změnu jejich velikosti, pomůže do budoucna odborníkům při snaze předvídat tyto změny. Takové předpovědi se mohou hodit třeba v případě nenadálých výronů koronární hmoty ze slunce (tzv. CME). Technici pak budou lépe vědět, jak na tuto změnu radiační pásy zareagují a také jaký to bude mít dopad na satelity, které obíhají pod touto ochrannou vrstvou.

Van Allenovy pásy byly poprvé odhaleny už na úsvitu kosmonautiky. Už první americký satelit, Explorer-1, vypuštěný v roce 1958, odhalil jejich existenci. Další výzkumy zpřesňovaly naše znalosti ohledně tvaru pásů a zjistilo se, že někdy mohou dokonce splynout v jeden velký pás, jindy se naopak rozdělí až do tří částí. Většinou ale vnitřní pás začíná cca. 650 km nad Zemí a končí 9 500 km vysoko. Vnější pás potom začíná ve výšce 13 500 km a končí 58 000 km nad Zemí.

plasmaspherev5-01_3

Interakce plasmosféry s van Allenovými pásy
Zdroj: http://www.nasa.gov/

Mezera oddělující oba pásy od sebe je ale velmi stabilní. Vědci si dlouho lámali hlavu, co udržuje pásy po většinu času oddělené a proč se v této oblasti neobjevují žádné elektrony. Data z Van Allen Probes ukazují, že vnitřní okraj vnějšího pásu je hodně výrazný. Pro rychlé, vysokoenergetické elektrony je tento okraj ostrou hranicí, kterou za normálních podmínek elektrony nedokáží překonat. Vědci z objevu neskrývají překvapení. „Tohle je úplná novinka, určitě jsme nic takového předtím neočekávali,“ říká Shri Kanekal, vědec podílející se na zpracování dat z Van Allen Probes v Goddardově středisku v Greenbeltu, stát Maryland.

Týmy odborníků hledaly pro tento nově objevený fenomén nějaké vysvětlení. Jako první padla možnost, že by tuto bariéru vytvořilo lidmi generované záření rádia a televize. Odborníci se proto zaměřili na fyzikální stránku celé věci. Jednou z možností bylo, že je tento ostrý okraj způsobený přítomností hranice magnetického pole Země. Tato možnost ale také nebyla prokázaná. Nakonec vědce napadlo, zda by nemylo lepší hledat příčinu v přítomnosti jiných částic…

Celý článek na: http://www.kosmonautix.cz/

Comments are closed.