Rss

101 gejzírů měsíce Enceladus

rsz_ence4res   Enceladus je šestý největší měsíc Saturnu – zjednodušeně řečeno jde o ledovou kouli o průměru přibližně 500 kilometrů (asi jednu desetinu průměru největšího saturnovského měsíce Titanu) obíhající domovskou planetu v přibližné vzdálenosti 180 000 km nad svrchní oblačnou vrstvou. Řadíme jej mezi hlavní vnitřní měsíce, přitom jde až o čtrnáctý satelit co se vzdálenosti od planety týče. Najdete jej poblíž nejhustší části prstence E.

28. srpna 1789 jej objevil astronom William Herschel při prvním pozorování noční oblohy svým novým 1,2m teleskopem (tenkrát největším na světě).

Už z předchozích pozorování vyplývalo, že z povrchu měsíce uniká do kosmického prostoru až tisíc tun vody za hodinu. Vše vyšlo najevo, když sonda Cassini snímkovala měsíc nad jeho (tehdy) odvrácenou stranou od Slunce. Povrch Encelada se samozřejmě jevil tmavý, proto se vědci rozhodli pro dlouhý expoziční čas. A tehdy jsme poprvé mohli vidět jemné gejzíry stovky kilometrů nad tmavým povrchem měsíce v celé své kráse nasvícené slunečními paprsky.

7913_18862_1

 Image Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute 

Při jednom dalším přeletu dokonce naprogramoval pozemní personál sondu tak, aby přímo prolétla vodním gejzírem. Tenkrát vědci získali jasné informace o jeho složení, které kromě vody tvořily i soli a příměsi organických látek.

Díky důkladné analýze dat sondy Cassini identifikovali vědci 101 gejzírů na povrchu Saturnova měsíce Enceladus. Výsledky naznačují, že pod svrchní ledovou krustou tělesa je tekutá voda ve velkém množství, a toto podzemní moře si razí cestu na povrch. V online verzi Astronomical Journal vyšly dva články, které nejen popisují jev samotný, ale snaží se nalézt odpověď na otázku proč a jak takový proces probíhá.

pt5-7909_18869_4

Grafické 3D znázornění 98 gejzírů v jižní polární oblasti Enceladu. Image credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Snímače sondy sledovaly jižní polární oblasti měsíce po více než sedm let (první důkazy gejzírů jsme zachytili před necelými deseti lety). V těchto místech se totiž nachází tzv. tygří pruhy, na jejichž území většina gejzírů vyvěrá. Podrobným zkoumáním povrchu vědci rovněž zjistili, že jednotlivé gejzíry leží v malých teplejších oblastech. Místa gejzírů se shodovala s teplejšími místy o velikostech několika desítek metrů, které byly příliš malé, než aby je zapříčinilo slapové působení, ale mohly být vytvořeny kondenzací unikajících par na okrajích zlomů. Otázkou bylo jaká je souvztažnost mezi gejzíry a teplejšími (i když pro nás pořád chladnými) oblastmi?

Jsou gejzíry výsledkem těchto “teplejších” míst, nebo naopak teplá místa jsou zahřívána termikou gejzírů samotných?

14-203_0

 Image credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Už při prvních pozorováních tohoto jevu v roce 2005 přišli odborníci s tvrzením, že za geologickou aktivitou Enceladu stojí slapové síly vyvolané gravitačními silami Saturnu. Neustálé nerovnoměrné natahování a splošťování měsíce generuje teplo, díky kterému dochází k tání ledových vrstev a k následnému vzniku vodních par a tekuté vody. Jasnější odpověď nalezli vědci až s podrobným výzkumem snímkování ve vysokém rozlišením termálním detektorem sondy Cassini. Ukázalo se, že vnitřní zahřívání měsíce Enceladus způsobují slapové jevy.

Jde o zajímavou hříčku gravitace, která se projevuje i na zemském povrchu a působí i na nás. Gravitační síla roste směrem k centru koncentrace hmoty. Čím blíže gravitačnímu zdroji se nacházíme, tím větší přitažlivá síla na nás působí. V důsledku toho na vaše paty působí větší gravitace než na vaši hlavu (pokud stojíte vzpřímeně), ale tento rozdíl je v našich podmínkách naprosto zanedbatelný.

PIA17183

Image credit: NASA/JPL-Caltech/SSI 

U kompaktních hmotných objektů jakými jsou černé černé díry, neutronové hvězdy, nebo bílí trpaslíci dosahuje efekt obrovských hodnot, ale projevuje se u daleko méně hmotných těles. Takovým je třeba dvojice Saturn – Enceladus. Domovská planeta působí na přivrácený povrch měsíce větší silou, než na jeho odvrácenou stranu, nevíc do hry vstupuje i rotace měsíce, proto je Enceladus nerovnoměrně přitahován s měnícím se časem. Rovněž musíme brát v potaz, že měsíc neobíhá domovskou planetu po ideální kružnici. Jednou je blíž, pak dál od Saturnu. Tyto faktory způsobují vnitřní pnutí měsíce a tím i generování tepla.

zdroj: http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2014-246
http://www.nasa.gov/

 

Comments are closed.